Matky i otcové mají kolem zajištění chodu domácnosti mnoho starostí a to poslední, co chtějí každý večer doma řešit, jsou neuklizené hračky. Snaží se tedy tuto zodpovědnost co nejdříve přenést na dítě samotné. To je naprosto v pořádku, dítě se učí přebírat zodpovědnost za sebe, za prostředí, ve kterém žije, a také se učí dodržovat smluvené dohody. Nicméně, vždy je zde nějaké „ale“.
Pozor na nálepkování a slepé plnění příkazů
I taková věc jako úklid hraček se může velmi rychle stát nástrojem pro „nálepkování“. Dobrý a špatný rodič, hodné a zlobivé dítě. Dítě si po sobě uklízí, jsem tedy dobrý rodič, já jsem ho to naučil! Támhleto dítě si neuklízí, jeho rodiče selhali. To je ale hodná holčička, podívej, jak si po sobě uklízí. Vidíš, ta není jako ty, Adámku! To, že si dítě po sobě uklízí, ale nemusí být vždy výsledkem toho, že mu rodič vštěpil lásku k pořádku. Ba naopak. Může jen slepě plnit příkazy autority, aby za každou cenu dostálo statusu „hodného dítěte“ a ve chvíli, kdy se z vlivu této autority vymaní (například tím, že se odstěhuje), vrátí se ke svým dřívějším způsobům.
Jak tedy děti do úklidu zapojit?
Nejprve je nutno ujasnit si, co vlastně po dítěti jako rodič žádám. Chci mít uklizeno podle svých vlastních měřítek nebo chci, aby dítě postupně zjišťovalo, že věci někam patří a že je hezké mít kolem sebe pořádek? To, co rodič vnímá jako uklizené, dítě rozhodně nevidí stejně. Dítě jako úklid mnohdy bere i pouhé posbírání či přeskládání poházených věcí. Rodič tedy musí dítěti jasně vysvětlit, co se po něm žádá. A to nejlépe příkladem. Je-li pravdou, že dítě nikdy neudělá, co mu řekneme, ale vždy zopakuje to, co uděláme, je tedy nejlepší ukázat, jak takový pořádek podle rodiče vypadá.
Můj tip: vyfoťte a vytisknete, jak vypadá uklizená polička, skříňka či šuplík
Začněte se zapojováním dětí brzy, ale nepřetěžujte je
Také je důležité odhadnout, co dítě vzhledem ke svému věku dokáže a co ne. Malé dítě nezvládne samo uklidit celý pokojíček, ale zvládne uklidit jeho část. Zapojovat do úklidu lze od velmi brzkého věku, avšak je jasné, že v 18 měsících nenecháme dítě uklízet nože z myčky. Dítě se odmalička rádo zapojuje do všech činností, které jeho rodiče vykonávají, je tedy velmi příhodné ho neodhánět, neříkat věty typu „Na to jsi ještě malý“. Odmalička lze dítě zapojit do veškerých domácích činností. Chce to jen trochu fantazie a přizpůsobení podmínek. Když zametám, dám dítěti malý smetáček, zatímco já pracuji s velkým. Když krájím ostrým nožem, dítěti poskytnu takový, kterým si neublíží. Nádobí z myčky můžeme vytahovat společně. Vždy vysvětluji, co je nebezpečné a na co je potřeba dát si pozor. Že se tím práce rodiče prodlouží na dvojnásobek? Že to vyžaduje mnohem větší investici energie? Že je ve výsledku větší nepořádek než na začátku? Ano, i tohle se může stát. Ale rodič v tu chvíli ví, že se dítě něco naučilo. A pokud není zrovna příležitost, trpělivost nebo dostatek času, není nic jednoduššího než dítěti říct, že tentokrát to potřebuji rychleji a udělám to sama a příště se o to postaráme zase společně.
Zodpovědnost za úklid by se měla na dítě přenášet postupně. Od sebe směrem ven. Nejprve se dítě učí starat o sebe a své hračky a s tím, jak roste, rozšiřuje se pole jeho působnosti i na domácnost, dům či zahradu.
Nenuťte děti k úklidu násilím, tresty k pořádku nevedou
Asi žádné dítě se nerodí s vrozeným smyslem pro pořádek. Musí se to tedy naučit. A zde je na místě připomenout, že každý tlak vždy způsobí jen protitlak. To znamená, že pokud budeme dítě k úklidu nutit násilím, bude se buď bránit a vztekat, získá k činnosti odpor nebo se uchýlí ke slepé poslušnosti, která ale nemá s pořádkumilovností mnoho společného. Většinu věcí, které dítě umí, se naučilo opakováním modelu, který vidělo u rodičů. Stane-li se, že matka prohlásí, že si vše udělá raději sama, než aby se s potomkem dohadovala, ten si to zapamatuje a pro příště tuto strategii použije znovu. Dítě také vnímá rozdíly či nesoulad mezi rodiči. Jeden z rodičů celé dny uklízí a druhý nechává vše tak, jak mu od ruky odpadne? Ano, i tohle dítě vnímá a v pravý okamžik to použije jako munici proti rodičovským výzvám. V takovém případě může „uklízecí“ rodič dítěti vysvětlit, že ten druhý má jiné povinnosti, které si řádně plní, a do této hry na uklizený stůl se nezapojí. Taková věc se už však netýká pouze dítěte samotného a jeho uklízení. Zde je velmi důležité, aby oba partneři věděli, jak to mezi sebou mají nastavené.
Vedení dítěte k pořádku je postupný proces. Nechtějte všechno hned a napoprvé.
Vedení dítěte k pořádku je pozvolný, postupný proces a takto je k tomu potřeba přistupovat. Není to o tom, že jako malé ho naučíme uklízet a takto to budeme mít vyřešené po zbytek života. Je to trvající proces, jehož cílem by měl být přirozený pozitivní postoj k čistotě a pořádku. Ne poslušnost. Malé děti až do 5 let považují vše za hru. Tedy i úklid. Nebraňme jim, využijme toho. Není vždy jednoduché udržet emoce na uzdě a nevylítnout vzteky, když už poněkolikáté dítě nesplnilo svůj úkol. Asi se hněvu či vzteku vždy neubráníme, mějme ale na vědomí, že co se nepovedlo dnes, může se podařit příště. Buďme důslední, ale také shovívaví. Když se vrátíme večer domů a odpadky nejsou vysypané, dbejme na to, aby ještě ten den dítě svou povinnost splnilo. Ale nedožadujme se toho křikem, výčitkami či uplatňováním moci. Většího dítěte se můžeme se zájmem zeptat, proč odpadky nevyneslo a třeba se dozvíme, že se celé odpoledne zabývalo vývojem nového léku a nemělo na odpadky čas! Pravděpodobně nebude fungovat nařízení „uděláš to hned“.
Můžeme se s dítětem dohodnout, do kdy (v jakém časovém rozmezí) si přejeme, aby to bylo hotovo a do kdy si představuje, že by to udělalo samo. Takto můžeme společně stanovit hranici a do skončení této dohodnuté lhůty mu již povinnost nepřipomínat! Takto potomka přimějeme, aby se učil dostát svým vlastním slibům. A pamatujme, nejde všechno hned. Vždy, když se místo úklidu večer raději zachumláte pod deku a vyvalíte se na gauč s knihou, vždy, když si to sami sobě tzv. „dovolíte“, vzpomeňte si, že vaše dítě je také jen človíček, který má své vrtochy.
Přemýšlíte nad tím co vaše děti už zvládnou. Nabízím pár tipů s čím vám mohou pomáhat vaše děti:
2-3 roky
- uklidit své hračky s vaší přítomností
- odnést špinavé prádlo do koše
- srovnat knížky v poličkách
- zastrkávat židle u stolu
- zametat smetáčkem a lopatkou
- utřít rozlitou vodu na podlaze
- třídit hračky
- namazat si chleba tupým nožem
- převrátit svlečené triko naruby
- uložit pyžamo do postýlky
4-5 let
- doplňovat toaletní papír
- utřít rozlitou vodu, na stole, podlaze
- zalévat květiny
- uklidit jídelní stůl
- připravit si jednoduchou svačinu/krájet ostrým nožem
- zapojit se do uklízení svého pokojíčku
- vysávat ručním luxíkem/zametat
- umýt nádobí ve dřezu místo myčky
- třídit ponožky podle barev
- skládat ručníky
- připravit prostírání stolu
6-7 let
- vynášet odpadky
- vyluxovat hladké podlahy
- uklízet nádobí z myčky
- ustlat si postel
- pomáhat na zahradě
- připravit salát, studenou večeři
- třídit prádlo do pračky
- uklízet si čisté oblečení do šuplíků a skříněk
- postarat se o domácí zvířata
- společně vyskládat s rodičem nákup
8-9 let
- naskládat myčku
- dát prádlo do sušičky
- utřít prach
- vyluxovat koberce
- umýt koupelnu, vyleštit zrcadla
- upéct jednoduchý koláč/perník
- vyluxovat auto
- pomoc při nákupu, přinést některé suroviny z druhé strany obchodu
- převléknout povlečení
10-12 let
- samostatně nakupovat drobné věci
- uvařit jednoduché jídlo
- uklidit v kuchyni po sobě plochu, na které jídlo připravilo
- běžný úklid domácnosti (prach, vysávání, vytírání, koupelny)
- přišít si knoflík, zašít drobné díry
- třídit prádlo do pračky podle barev
- roznést vyžehlené prádlo jejich nositelům
- samostatně upéct např. bábovku
- umět přetřídit a vyřadit nepoužívané věci ze skříně
- vypěstovat ze semínek rostliny, starat se o kousek zahrady
13 let a více
- žehlit
- vařit
- umýt bazén
- umýt okna
- posekat zahradu
- luxovat
- připravit slavnostní tabuli
- zapnout pračku s prádlem
- vyměnit žárovku s dohledem rodiče
- zapojovat děti do všech prací kolem bytu nebo domu (přitlouct obrázky, přivrtat poličku)
