Nevím, jak vy (nebo vaše děti), ale my dva s bráchou jsme se rvali jako koně, hráli jsme si, dělali lumpárny, lítali celé dny venku na kole a taky jsme bojovali proti společnému nepříteli – rodičům, společně jsme tvořili dárky a překvapení pro rodiče (naše pečící nejedlé výtvory jsou legendární), soutěžili jsme, kdo z nás bude rychlejší, lepší, hráli fotbal (a já mu zákeřně okopávala kotníky), starali se o králíky, křečky, rybičky, andulky… A některé naše průšvihy již vyprávíme našim dětem a jsou to kouzelné zážitky, které bych nevyměnila za nic na světě, stejně jako svého bráchu. Ale tenkrát mě fakt štval.
Je zajímavé, že žádný z těch velkých silných zážitků nezačíná slovy: když jsme si hráli s bratrem s merkurem v pokojíčku a rodiče pili kávu a vše bylo klidné a harmonické. Naopak, většina z nich je spojena s úrazy a průšvihy, které nás donutily semknout se a zvládnout někdy fááákt krizové a životu nebezpečné situace. Prostě na bráchu byl spoleh, ale rodiče by řekli, že jsme se furt hádali a rvali.
O co v těch sourozeneckých vztazích jde
Sourozenecký vztah je první sociální laboratoří, v níž mohou děti experimetovat se vztahy s vrstevníky. V tomto kontextu se děti podporují, vyčleňují, učí se navzájem či jeden z druhého činí obětního beránka. Ve světě sourozenců se děti učí, jak spolu vycházet, spolupracovat či soutěžit. Učí se, jak se přátelit i odcizovat, jak si zachovat tvář při prohře a jak dosáhnout uznání pro vlastní schopnosti. Již v raném dětství tak zaujímají různé pozice, které mohou být významné pro jejich další život. A čím více máte dětí – tím je to zajímavější.
Když vaše děti jdou do školky či školy – tedy do skupiny jiných vrstevníků, snaží se uplatnit vše (komunikaci, jednání, gesta, mimika…atd.), co se naučili v sourozeneckém světě. Jakmile přijdou na alternativní způsoby navazování a vedení vztahů, vracejí se s nimi do světa sourozenců a usilují o jejich zavedení.
„To tuhle přišla dcera za školky a najednou začala svého mladšího bráchu organizovat a dirigovat. „Támhle si stoupni, tohle teď dělej, tohle teď nedělej, teď musíš říct tohle! Ne, musíš to říct přesně takhle!“ Mladší brácha na ni jen koukal, vůbec netušil, která bije a proč to? Teprve později jsem zjistila, že se dcera začala ve školce kamarádit s jinou holčičkou, která byla jedináček. Myslím, že chtěla tenkrát asi zkusit, jaké to je, být tzv. „ve vedení“. Ale taky jsem s úsměvem pozorovala, jak si to ten mladší brácha vůbec nenechal líbit.“
Věkový rozdíl
Určité soupeření a žárlivost se mezi sourozenci objeví, ať je věkový odstup jakýkoliv, je tedy zbytečné z tohoto pohledu vypočítávat nejlepší věkový rozdíl. Zdá se, že druhorozené dítě akceptuje dalšího sourozence lépe, než nejstarší přijímá narození druhého dítěte. Nutno podotknout, že i u dětí s větším věkovým rozestupem lze vybudovat harmonický vztah, velmi záleží na výchově rodičů.
Bitky a hádky mezi sourozenci
Většina toho, co rodičům připadá jako bolestná hádka mezi sourozenci, je neškodné a nepotřebuje zásah.
Důvodem ponižujících poznámek na adresu sourozence může být, aby si dodali ceny. Pocit nejistoty a méněcennosti vede dítě k ponižování jiného dítěte, čímž si plní své potřeby.
Některé drobné nepřátelské útoky mohou být neškodné – viz výše, ale některé mohou ublížit dítěti, které je bere vážně. Cítíte-li, že je dítě zraněné – podpořte ho, vyslechněte a vyhněte se představě, že by slova sourozence mohla ovládat jeho pocity – ne že brácha způsobil, že je teď smutný, ALE chtěl by ses cítit dobře, ať si brácha říká cokoliv? TO VEDE K POZNÁNÍ, ŽE VLASTNÍ HODNOTA NEZÁVISÍ NA CIZÍCH SLOVECH.
Nezapomeňte uznat pocity i druhého sourozence (bez kritizování). Uznání jednoho dítěte není v rozporu s uznáním druhého. Neřešíme jejich hádku, jen uznáváme jejich pocity a objasňujeme jejich pohledy, volby, přemýšlení. Nepleteme se do obsahu jejich sporu, a to podporuje děti, aby si věřily a zvládly to samy.
Děti se často uchylují k agresi v situaci, kdy jsou zavalené pocitem bezmoci. Pokud si naplní pocit moci – agrese se rozpustí.
Tím, že uznáte pocity dítěte („kéž bych neměl ségru“), neohrozíte jejich sourozenecký vztah, ani nelegalizujete („nemít další dítě“), ale umožňujete dítě vyrovnat se s úzkostí/agresí v sobě.
12 tipů na ZMĚNU PŘÍSTUPU, aby vaše děti měly báječný sourozenecký vztah
- Přestat děti sledovat, aktivovat, hodnotit, popostrkovat – a jinak vyrábět dokonalé sourozence
- Mít v hlavě každé dítě zvlášť – každé je jiné a s každým mám jako rodič samostatný vztah, nikdo se necítí milován v páru nebo ve skupině!!!
- Další dítě není starost pro nejstaršího – pokud nemusí být zodpovědné za sourozence – mohou pomáhat, protože chtějí, ne že musí (jdu koupat bráchu – chceš se jít dívat/pomáhat?).
- Nesrovnávat sourozence, kdo je komu podobný. (Mami, a když je brácha po tobě po kom jsem já? Říkáš, že jsem celý táta, ale ten už s námi nebydlí.)
- Nenechat se vtáhnout do řešení situace mezi sourozenci – nechat jejich vztah, ať si jej řeší sami.
- Nemít ambice, aby byli nejlepší přátelé, aby se mohli o sebe starat v životě – a tím jim organizovat vztah.
- Nenutit staršího se o vše s mladším dělit.
- Co má jeden, nemusí mít druhý – absolutní spravedlnost nejde. Každé dítě je jiné, každé potřebuje něco jiného!
- Přiznat, že jeden je prvorozený a druhý druhorozený…atd. (otevřeně a legálně komunikovat, že např. starší může jít později spát, má kapesné a ten druhý ještě ne apod.)
- Občas vyrazit s prvorozeným sami rodiče (obvykle druhorozený raději vyráží s celou rodinou)
- Umožnit staršímu projevit své fantazie o mladším sourozenci – „Nechci ho tady, nikdy jsem nechtěl bráchu!“
- Zajistěte každému dítěti, aby mohlo jít svou cestou, kde nesoupeří se sourozencem, ani se s ním nemusí dělit
Sourozenecké napětí je jako příliv a odliv a odráží sebevědomí dětí a dynamiku celé rodiny. Když s dítětem bojujete, posilujete jeho bolest (nesmíš ubližovat miminku), když se k němu přidáte v jeho světě – přijetí a popis pocitů – bude vědět že jej máte rádi.
Jak poznáte funkční = zdravý sourozenecký vztah
Chrání děti před zásahy dospělých, aby měly své soukromí, vlastní pole zájmu a svobodu při zkoumání světa, včetně tápání. Děti mají v různém věku (jednotlivých vývojových stádiích) různé potřeby, schopnosti a hodnotové žebříčky. A ty jsou jiné než mají rodiče dospěláci. Některým věcem zkrátka rozumí víc sourozenec než rodič, i když se bude snažit sebevíc.
Jak na sourozenecké vztahy jinak
Zajímá vás, jak ovlivňuje sourozenecký vztah pohlaví dětí? Jak vy jako rodiče nevědomky řídíte vztah vašich dětí? Jaké vše zkušenosti ovlivňují vztah vašich dětí? A už jste slyšeli větu: „Ty máš radši ségru než mne.“? V semináři probereme vše, co vás zajímá a trápí na téma sourozenecké vztahy. Najdeme odpověď na otázku, jak je možné, že vychováváte stejně, ale děti stejné nejsou. Nastavíme situaci tak, aby spolu sourozenci měli hezký vztah dnes i v dospělosti.
Víme, že vztahy mezi sourozenci se spolupodílejí na utváření osobnosti dítěte a že do značné míry ovlivňují jeho psychickou pohodu v průběhu dětství. Je proto užitečné přijít si pro odpověď přesně na to, co s Vašimi dětmi řešíte.
